CZK
S úsměvem na tváři a otírajíce si dopadající sněhové vločky z obličeje hledíme vstříc mohutným věžím, tyčícím se před námi. Stále houstnoucí sněhové přeháňky nám začínají bránit ve výhledu, ale i tak jsme stále schopni rozpoznat křišťálově modré jezírko a za ním zvedající se skály. Tak jsme tady. V Chile právě začíná podzim a my stojíme tváří v tvář jedné z největších chilských atrakcí – NP Torres del Paine.
NP Torres del Paine
Tento jedinečný přírodní úkaz, jež byl v roce 1978 prohlášen za biosférickou rezervaci UNESCO, je v České republice také nechvalně znám jako místo, které bylo velmi poničeno požárem založeným Čechem v roce 2005. Škoda tehdy způsobená byla asi za sto milionů dolarů.
V každém případě, tento národní park je jedním z nejkrásnějších míst nejen Patagonie, ale celého jihoamerického kontinentu. V nadmořských výškách až do 3000 metrů můžete spatřit jedinečnou faunu a floru. Doteď mám před očima, kdy jsme cestovali v džípu, a přes cestu nám přeběhla naše první lama guanako. Nadšení jsme vytahovali foťáky a snažili se udělat co nejhezčí fotky, zatímco nás chilský řidič s pobaveným úsměvem pozoroval. Náhle jsem si uvědomila, že je to asi stejná situace, jako bych vozila po Čechách japonské turisty a oni byli jako smyslů zbavení při pohledu na naše srnky. ☺
Půvabné Puerto Natales a cesta do hor
Naše putování začalo v malinkém a půvabném městě jménem Puerto Natales, které je vstupní branou do NP Torres del Paine. Město, které bylo založeno roku 1911, je vzdálené od samotného parku 112 km. Nejdůležitějším zdrojem obživy je zde kromě turistického ruchu také chov ovcí a rybolov. Malé barevné domečky, liduprázdné ulice, kde můžete koupit mnoho suvenýrů jako pletené ponožky a svetry, pobřeží Tichého oceánu a večerní grilování berana v malém rodinném penzionu. Právě zde se nám podařilo najmout džíp a přemístit se více do hor.
Ze svého putování jihoamerickou krajinou jsem si odnesla to nejcennější – pocit, že se sem chci vrátit. Země jako stvořená pro milovníky přírody a individuální cestovatele. Jen si zkuste představit, jak jedete v džípu, proti vám se začínají objevovat obrysy mohutných hor, které jsou stále blíž a blíž, kolem cesty pasoucí se lamy zvedají zvědavě své krky a pokud se pokusíte přiblížit víc, už se natahují k řádnému varování. Překvapit vás může také pštros Nandu nebo majestátní kondor.
Večer, když pak sedíte v chatce a v krbu sledujete plápolající oheň, vidíte před sebou záběry nekonečných planin a nespoutané, drsné přírody. Na místě je říci, že my volili spaní v kempu, přestože byl již začátek podzimu. Pro nás to byla však ideální doba. Nikde žádní turisté, všude klid a poloviční ceny. Pokud však chcete volit stejnou variantu, nezapomeňte na to hlavní – dobrý spacák a celkové vybavení. Chce to mít také určitě štěstí na počasí, protože se může stát, že vám celé dny proprší. Pokud se však zadaří, zažijete jedno z nejkrásnějších období národního parku Torres del Paine.
Krajina v podzimních barvách
Místní Carabinieros na nás byli vždy příjemní, ale dodržovat pravidla v parku je velmi důležité, už kvůli událostem, o kterých jsem psala na začátku. Když jednoho z nich ráno míjíme, zdvořile se na něj usmíváme. Putujeme po úzké cestičce k věžím Torres del Paine a já děkuji, že jsme se rozhodli pro cestu právě na podzim. Do červených a oranžových barev zbarvené listí, zamračená krajina a sem tam prosvítající paprsky slunce, v dáli pod sněhovou pokrývkou schované vrcholky hor a do toho první sněhové vločky, jemně a vlídně pokrývající krajinu. Bezpochyby, jedny z nejlepších fotografií, které jsem kdy měla možnost pořídit.
Prsty i uši zebou, na řadu přicházejí čepice i rukavice, které jsem si přivezla z domova právě kvůli putování v Patagonii. Na cestě potkáváme místní průvodce se skupinou turistů na koních a sledujeme, jak koně vzpurně pohazují hlavou a jejich kopyta se ztrácejí v rozbouřené řece, kterou potřebují přebrodit. Průvodci stojí s koňmi uprostřed a dohlížejí na hladký průběh cesty. Za chvíli procválají kolem a jsou pryč jako by byly jen pouhým přízrakem. Ocitáme se na vyprahlé planině, pijeme čaj a fotíme opuštěné, uschlé stromy. Jdeme přes veliké balvany, po cestě stále výš a konečně už potkáváme první turisty.
Na brzkou shledanou, Patagonie!
Zatímco se před námi krajina rozestupuje, my jsme došli, milí čtenáři, na začátek mého vyprávění. Věže Torres del Paine. Třu si zmrzlé ruce a hledím vpřed. Přeji tomuto krásnému místu, aby se mu plameny vyhýbaly velkým obloukem a aby našlo mezi svými turisty jen ty ohleduplné. Také si přeji, abychom zítra v pořádku doputovali k ledovci Glaciar Grey. Také abychom viděli tučňáky… a aby na mě neplivla lama! Ale ze všeho nejvíce si přeji, abych měla šanci se sem znovu vrátit. Třeba s outdoorovým zájezdem do Patagonie, který organizuje naše cestovka.
