Osm věcí, které byste chtěli vědět o spaní na sněhu...ale báli jste se zeptat

Že jsem falešný outoorový nadšenec jsem měla šanci zjistit až ve chvíli, kdy jsem se v září 2018 připojila ke skupině lidí, kteří horami doslova dýchají. Jojo, chápu, že když člověk nemá kolem sebe 33 horských vlků je těžké vystoupit ze své komfortní zóny a vydat se po vlastních s báglem na zádech do mrazivé noci o -16°C s vypůjčeným vybavením. Ale věř mi, stojí to za to.

Osm věcí, které byste chtěli vědět o spaní na sněhu...ale báli jste se zeptat

Poučení č. 1

Sranda začala už na začátku vytoužené výpravy, kdy jsem naivně vstoupila do brněnské prodejny, kde se horští vlci začali scházet s plně naloženými bágly na Hanibal Winter Camp 2019. Jakožto naprostý zelenáč, který se v životě na zimní hory nebalil, s hrůzou zjišťuji, že je můj baťoh nejlehčí a nejmenší. Někteří ostřílení vlci mají batohy dokonce o váze 23 kg, můj malej prďola váží 10.2 kg. Nabízí se zde otázka, co nemám? Zatlačuji chmurné myšlenky a začnu přebalovat. Hrabu v batohu. Hele ho! V batohu jsem nalezla cihlu. Vítězoslavně oznamím vlkům, že si na mě nepřijdou a že já tu cihlu do hor rozhodně nenesu. Velmi rozmrzele přijímam fakt, že jsem cihlu měla potají strčit do batohu někoho jiného a nikomu to neříkat.

Poučení č. 1: Najdeš-li ve svojí krosně cihlu, nikomu to neříkej a dej ji do báglu někomu jinýmu.

Poučení č. 2

Konečně je to tady, první noc na sněhu! Takový vzrůšo dobrodrůžo jsem nezažila. Vše jde jako po másle. Po půlnoci jsme v prvním výškovém táboře, měsíček svítí, já a Senči máme jako profíci za pár minut postavený náš super lehký expediční stan (což jsme si asi jako jediné nacvičovaly ještě na krámě). Rozbaluji svůj zapůjčený spacák Warmpeace Soliaire 1000 extra feet, nafukuji úžasnou karimatku Mountain Equipment Aerostat Synthetic 7.0, mobil odkládám do stanové postranní kapsy a uleháme v 00:25. První problém nastal když jsem zjistila, že mi mrzne zadek. Tento fakt je opravdu velmi zajímavý, protože většinou předpokládáte, že mrznout budou koncové část těla jako jsou nohy nebo hlava. Ale ono ne! Ten potvora mráz si vybírá mojí sedinku a já ne a ne usnout. Sbíram svoji zlatou Mesonu od pana Josepha a omotám ji kolem sebe jako bederní pás. Nepomáhá! Co to sakra je? Kvůli mojí zmrzlé sedince jsem naspala maximálně dvě hodiny! Přirozeně se přetáčím z boku na záda a ono to zabere. Takže to je ta poloha! No jasně, která městská krysa by věděla že nesmíš spát na boku? Já už to teď vím...

Poučení č. 2: Nechceš-li aby ti omrzala ve spacáku zadnice, omotej si kolem ní péřovku a lehni si na záda.

Poučení č. 3

Sotva se zahřeju objeví se další problém... Holky pochopí, chce se mi čůrat. To už prostě spát nejde. Nechápu, kde se to ve mně vzalo, ale vyhrabu se ze spacáku, nazuji pohory a v té mrazivé únorové noci zakopávám o kolík od stanu a poroučím se na zem. Oukej. Putuji k nejbližší trhlině ve sněhu a opírám se o sněhový svah, takovou kosu jsem nezažila! Spokojeně se chci ubrat zpět do vyhřátého hnízda, ale zjišťuji, že moje ruka je přimrzlá na svah, o který jsem se opřela. S trhnutím se vysvobodím a začíná další koloběh vytápění spacáku (a zahřívání sedinky).

Poučení č. 3: Vyčůrat se klidně běž, ale o svah se neopírej.

Tahle noční nádhera, je prostě k nezaplacení...

Poučení č. 4

Ráno s hrůzou moderního člověka zjištuji, že mi nejde zapnout telefon. Na pláni zalité sluncem nás obchází jeden z vlků klasiků, kontroluje zda-li jsme přežili noc a směje se mi: „Jooo to sis holka měla dát telefon do spacáku, v -16°C žádnej smartphone nevydrží a chcípne.“ Dobře, já teda bez mobilu 48 hodin vydržím. Nemůžu ale zaručit, že moje polovička nezalarmuje horskou službu v domnění, že jsem padla při první expediční noci.

Poučení č. 4: Místo plyšáka si dej so spacáku mobil.

Poučení č. 5

Ráno je jinak prostě skvělý, i celej den. Když si v noci ještě stačíš před zalehnutím udělat do termosky čaj, bude ze skvělýho sluncem zalitýho rána nejlepší ráno na světě. Je to tak, není nad to dát si horkej čaj z termosky. Jediný co mě překvapí, je namrzlej stan zevnitř a námraza na spacáku. Spacáky máme úplně mokrý, stan mokrej, ale to stihne vysušit sluníčko ještě před odchodem na hřeben. Voda z Nalgenky neteče a dělá v ní úžasný ledový tvary. Hrouda sněhu ve vařiči se mění na dva centimetry vody. Jo, asi budu muset trochu kopat a donést takový hroudy aspoň čtyři, abych vytvořila litr vody. Hejbni zadkem Báro a šup pro víc sněhu!

Poučení č. 5: Hodně sněhu v hrnci se rozhodně nerovná hodně vody v hrnci.

Poučení č. 6

Přes den postupně zjišťuji, proč mám nejlehčí batoh. Co vytahují ostatní ze svých krosen mě asi nikdy nepřestane překvapovat. Kilo gumových medvídků, žížal a bůhví jakejch potvor. Kostka másla. Hrozno v plastové vaničce. Pecen chleba. Zavařovačky s různým obsahem. Vejce ve skle. Kusy slaniny. Kila čokolády. Celá flaška rumu Diplomático. Plechovky s pivem. No, já se svým sušeným jídlem, jednou tabulkou čokolády, pytlíkem sušenýho ovoce a proteinovýma tyčinkama nejsem moc kreativní jedinec.

Poučení č. 6: Nebuď konzerva a nad jídlem se příště trochu víc zamysli, ocení to i ostaní.

Poučení č. 7

Když se skoro dvě hodiny čeká na horskou službu, která má odvézt padlého jedince, je opravdu zima. Stát na místě není sranda. O padlého jedince je postaráno z hlediska tepelného komfortu maximálně: spacáky Patizon, zimní károšky, alufólie a jiní drtiči mrazu. Ale co my ostatní? Nezbývá, než si sehnat další svršky od těch, kteří je již nepotřebují...ano, nabízí se zde možnost začít lustrovat krosnu padlého jedince, zda-li se tam neobjeví nějaký péřový svršek navíc. Popsaná situace může znít trochu necitlivě, ale je třeba se starat i o sebe – nikdo přece nechce mít promrzlý vaječníky! Péřový rukavičky navíc se hodí vždycky, díky Kájo a nezapomeň si užít jízdu na čtyřkolce s princem z horské služby...ty už budeš v teple!

Poučení č. 7: Pokud si Kája zase někde přetrhá vazy, ty její péřový rukavice byly boží!

Poučení č. 8

Výlet se chýlí ke konci, uvědomuji si, že jsem od rána v té zimě skoro nepila. Vytahuji termosku s čajem a s hrůzou zjišťuji, že čaj je skoro studený. Kde byla chyba tentokrát? Jakou zákonitost jsem přehlídla teď? Budiž mi poučením, že když ráno nenaplníš termosku celou, čaj v ní chladne rychleji a ty budeš odpoledne pít vlažnou tekutinu v tý kose, místo krásně horkého mátového čaje. Když není horkej čaj, je aspoň krásnej západ slunce. A jsou taky kamarádi, kteří tě nenechají pít vlažnej čaj, dají ti svůj horkej. Přístě už budu vědět.