CZK
Expedice Kyzyl Asker / Pik Dankova 2018
Cíl expedice: Kyzyl Asker (5842 m n. m.), Pik Dankova (5982 m n. m.), Kokšal Tau, Kyrgyzstán
Termín: 25.8.2018 – 16.9.2018
Účastníci, členové horolezeckého oddílu AKA Praha:
– Tomáš Jindřich – Standa Kalášek – Honza Plocek
Schématická logistická mapa zde.
Co se hodilo mít s sebou:
Expediční rukavice Sir Joseph – Opravdu teplé, ideální do velkého mrazu a silného větru, Manipulace s lanem a dalšími jistícími pomůckami je v nich ale omezená.
Black Yak Casual Down Jacket – Co se pohodlí, komfortu a zateplení týče, úplně skvělá bunda. Perfektní střih, na některých místech pružná, umožňuje pohyb bez omezení. Výrazné prodloužení na zádech přes zadek drží člověka v teple. Pouze materiál není tolik pevný, bunda dost trpí při zásazích kamením a úlomky ledu.
Therm-A-Rest Z-Lite SOL – Optimální poměr mezi váhou, pohodlím, zateplením a cenou. S teplým spacákem možno používat i na sněhu.
Výběr kopce, aneb jak to všechno začalo
Tři kamarádi z horolezeckého oddílu AKA Praha a touha po dobrodružství. Celé dva roky jsme se scházeli ve smíchovské hospodě U Valentýnky (ne náhodou v pondělí, kdy je obsluha nahoře bez), než jsme se konečně dohodli, že opravdu vyrazíme do Kyrgyzstánu na Kyzyl Asker. Diskuze nebyla jednoduchá, požadavků na lokalitu bylo mnoho – odlehlost, divokost, opuštěnost, logistická dostupnost, zajímavé lezecké vrcholy okolo 6 000 m n. m., bezpečnost, finanční nenáročnost, realizovatelnost v rámci 3 týdnů, apod. Může se zdát, že to jsou neslučitelné požadavky, ale nakonec jsme vybrali vrchol Kyzyl Asker v Západním Kokšal Tau v Kyrgyzstánu. Oblast leží přibližně 200 km jihovýchodně od Narynu a je dostupná terénním vozem po staré vojenské cestě.
Proč Kyrgyzstán a proč právě pohoří Kokšal Tau
Kyrgyzstán je horolezcům opravdu zaslíbený. Oproti mnoha himalájským zemím nejsou potřeba víza, dají se sehnat relativně levné letenky, nejsou potřeba permity na vrcholy. Není vyžadován „styčný důstojník“. Pouze do příhraničních oblastí je potřeba vyřídit povolení vstupu do pohraniční zóny. V Kyrgystánu je bezpečno, levno a vůbec tam člověk zažívá takovou zvláštní svobodu.
Západní Kokšal Tau pak hlavně proto, že se jedná o dost odlehlé a opuštěné pohoří, kam jezdí jednotky horolezeckých skupin ročně a zároveň se tam vyskytují nádherné kopce tyčící se do výšky těsně pod 6 000 m n. m. V tomto pohoří jsme se rozhodovali mezi vrcholy Kyzyl Asker, Pik Dankova a Pik Koroleva. Především díky své kráse a možnosti na prvovýstup zvítězil Kyzyl Asker a jeho západní hřeben.
Logistika
Dojet autem do base kempu. Ne, nezbláznili jsme se. To byl opravdu náš primární, avšak velmi ambiciózní logistický cíl. Po bezesných nocích prosezených nad Google Earth aplikací jsme došli k závěru, že by se to mohlo podařit. Hlavní výzva byla posledních 10 km cesty přes soutok ledovcových řek a okolní bažiny. Věděli jsme, že některé agentury zajišťují dopravu Kamazem až do base kempu, ale chtěli jsme to zkusit vlastními silami, dobrodružněji a levněji. Původně objednaná Lada Niva se naštěstí před naším příjezdem rozbila a my v půjčovně dostali Toyotu 4runner. S tímto autem se nám opravdu s „pouhým“ jedním zapadnutím podařilo dojet až do base kempu. Ledovcové řeky byly na minimu průtoku, bažiny byly celkem tuhé. Nutno připomenout, že jsme na expedici byli v září, stav např. v červenci může být zcela odlišný.
Poslední „benzínka“ je ve vesničce Ak-muz, takže ideálně 20-30 litrový kanystr benzínu s sebou. Povinně v Bishkeku koupit lopatu, krumpáč, fošny a hup-cuk (případně půjčit auto s navijákem).
Následující mapa schematicky znázorňuje cestu autem z Narynu do base kempu Kyzyl Asker.
Výstup na Kyzyl
Po ustavení základního tábora a zažehnání střevních obtíží, jsme podnikli aklimatizační a průzkumnou túru na Pik Beggar (přibližně 4700 m n. m.). Jedná se o nenáročný výstup chodeckým terénem.
Po dni volna se přiblížil hlavní cíl výletu. To znamenalo prostoupit cca 8 km dlouhý ledovec od BC pod kuloár vedoucí na západní hřeben Kyzyl Askeru a pokusit se vystoupit hřebenem na vrchol. Při hledání informací o Kyzyl Askeru, jsme našli jen jednu zmínku o pokusu hřeben vylézt. Jedná se o pokus Slovinců z roku 2015, kdy dosáhli hřebene více na západ od naší plánované výstupové trasy a dále nepokračovali.
Sbalili jsme věci přibližně na čtyři dny a ráno vyrazili směrem ke kuloáru. Ledovec byl zprvu kompaktní, výše se postupně začaly objevovat trhliny a seraky. Hledali jsme cestu skrz, což se nám zprvu poměrně dobře dařilo. V podvečer se zkazilo počasí, zahalila nás mlha a sněžilo. Ve výšce 4550 m n. m. už nešlo dál kvůli počasí pokračovat a založili jsme bivak. Ráno jsme pokračovali dále, ale zanedlouho jsme se začali propadat do trhlin. Sníh na ledovci tvořil jednolitou plochu a nebylo možné odhadnout, kde jsou trhliny. Snažili jsme se vytyčit několik různých směrů, ale vždycky jsme skončili v nečitelných trhlinách. Shodli jsme se, že za daných podmínek je pro nás ledovec neprostupný. Pohled na kuloár napěchovaný sněhem přidal poslední kapku do poháru hořkosti a rozhodli jsme se vrátit zpět do BC.
Přesun pod Pik Dankova
Po dlouhé diskuzi dalšího postupu padlo rozhodnutí přesunout se na Pik Dankova. Opět vyvstala otázka, jak daleko se bude dát dojet autem. K našemu překvapení jsme cca 25 km dále hlavním údolím narazili na loveckou stanici, most přes řeku byl ovšem zničený a brod jsme vyhodnotili jako neprůjezdný. Dohoda na pronájmu koní s místním bačou bohužel selhala a nám nezbylo nic jiného, než naložit batohy na záda a vydat se na cca 28 km dlouhou cestu do BC Pik Dankova pěšky. Ledovec pod Pik Dankova jsme přejmenovali na Údolí Zmaru. Takto neprostupný a složitý ledovec jsme snad nikdy neviděli. Cesta do BC zabere poctivé dva dny při ideálním počasí. Přehled trasy v mapě na odkazu.
Výstup na Pik Dankova
Na Pik Dankova jsme měli v plánu vystoupit nizozemskou variantou původní ruské cesty západním hřebenem. Nizozemci cestu ohodnotili jako D+ v alpské klasifikaci. Ve střední pasáži je skalní práh 60 m, 3UIAA a kratší délka 60° led. Těsně pod vrcholem je druhý skalní práh 3UIAA. Skála je značně lámavá a možnosti jištění iluzorní.
První den výstupu jsme překonali 1. skalní práh s ledovým výlezem na serak a dostali se do výšky 5150 m n. m. do místa, kde jsme plánovali bivak. Přečkali jsme větrnou noc a ráno jsme vyrazili k vrcholu. Postupovali jsme poměrně pomalu. Z jedné strany hřebene jsme prošlapávali hluboký sníh a z druhé jsme se museli jistit na ledových svazích. Pozdě odpoledne jsme se dostali pod finální skalní pasáž těsně pod vrcholem – posledních cca 150 m. Postup vzhůru se značně zpomalil. Vítr a zima byly tentokrát silnější, než chabá touha vylézt na vrchol. I když byl takřka na dohled, rozhodli jsme se vrátit zpět. Přečkali jsme druhou větrnou noc v bivaku a další den jsme pokračovali do údolí.
Den za dnem
25.8. so - odlet z Prahy, 26.8. ne - přílet do Bishkeku, test auta v pískovně, nakup jídla, plynu, nástroje pro případné vyproštění, přenocovaní v hostelu, 27.8. po - vyzvednuti permitů, přejezd do Narynu, dokoupení výbavy, odjezd do hor, 3x vojenská kontrola, noční příjezd na bazu, přenocovaní, 28.8. ut - přejezd soutoku do BC, vyprošťovaní auta, založení BC, plynová krize, 29.8. st - přejezd soutoku na bazu, družba s bačou a zajištění „Rakeťáka“ + benzínu, návrat pešky do BC 30.8. čt – aklimatizace Pik Beggar, cca 4700 m n. m., 31.8. pa - rest day, 1.9. so - nástup na Kyzyl Asker, odpoledne silné sněžení, bivak v 4550 m n. m., 2.9. ne - výstup pod žlab, praskliny v ledovci, velké množství sněhu, otočka dolu do BC, rozhodnutí přejet na Pik Dankova, 3.9. po - sbalení BC, odjezd, vyprošťovaní auta, přejezd na poslední loveckou stanici, družba, domlouvaní koní, 4.9. ut - snídaně, koně nejsou, sbalení báglů, pešky směr BC Pik Dankova 5.9. st - brodění řek, nástup na ledovec, bloudění v ledovci, déšť a sníh, přenocování na ledovci, 6.9. ct - silné sněžení, rest day, 7.9. pa - bloudění po ledovci, base camp Dankova, rest, 8.9. so - brzké vstávání, výstup traverzem, lezení do sedla pod serak, překonání seraku, C1 v 5200 m 9.9. ne - zima, vítr, zamrzlý plyn, brzké vstávaní, pytel v cca 5850m, otočka, přenocovaní v C1, 10.9. po - návrat do BC, rest, oběd, pochod zpět, opět bloudění na ledovci, přenocovaní na ledovci, 11.9. ut - návrat až na loveckou stanici, večere s Argentincema, 12.9. st - přejezd do Narynu, šašlik, pivo, hostel, 13.9. ct – přejezd několika horských sedel, návštěva Son Kol, 14.9. pa – slané jezero u Issik Kol, 15.9. so - přejezd do Bishkeku, umytí a vrácení auta, 16.9. ne - ráno odlet domů
A malé shrnutí na závěr
- Potvrdila se naše původní domněnka, že počasí v této lokalitě je stabilnější v září s menším množstvím srážek a akceptovatelnou sílou větru.
- Stejně tak je v září pravděpodobně nejlepší doba na odvážné přejezdy terénním vozem mimo zpevněné cesty.
- Není nutné sjednávat dopravu u předražených agentur, i půjčovné auta na tři týdny vás vyjde levněji, než cesta s agenturou tam a zpět a získáte úžasnou mobilitu. Nezapomenout koupit lopatu, krumpáč, fošny, hup-cuk a kanystr na benzín.
- Za celou dobu jsme v horách nikoho nepotkali (kromě několika bačů v údolích)
- Celé údolí podél Kokšal Tau jsme vyhodnotili jako úžasnou túru na horské kolo s možností dojet z Narynu až do Karakolu (cca 450 km) absolutně opuštěnou nádhernou krajinou a to celou dobu po příjemné „polní cestě“.
- Pohoří Kokšal Tau nabízí řadu zajímavých horolezeckých cílů a panenských směrů. Vstup do oblasti byl po dlouhá léta značně komplikovaný a proto i možnosti „lehčích“ výstupů zůstaly neprostoupeny. V západní části pohoří ve skupině Kyzyl Askeru se nachází řada zajímavých žulových stěn. Východní část pohoří nabízí řadu odlehlých kopců jako Pik Dankova, Pik Koroleva a nebo pik Kosmos s nevylezenou 2 km vysokou stěnou.
– Standa, Honza a Tomáš
